C`est la vie

Až jednou ^Amina rohu ^Eoslovím ^Aděvče
a ^Czačnu o ^Glásce ^Cpět.
A ^Hona ^E7řekne mi: ^Dmipěv-^Amiče,
^Emikéž by vám ^Amibylo míň ^Elet.

^AmiŘek^E7nu: ^Amic`est la vie, c`est la vie,
tímto končí ^Cbál, a to mě
^Gnebaví, nebaví, hrajte ještě ^E7dál,
naposle^Amidy, ^Cla-la-^Dlá, la-la-^Amila,
^Cla-la-^Dlá, ^E7la-la-^Amila.

Až jednou budu u konce mé písně a ticho ovládne sál,
já z očí vyčtu vám výsměch, až budu stát opodál.

Řeknu: c`est la vie, c`est la vie, tímto končí bál,
a to mě nebaví, nebaví, hrajte ještě dál,
naposledy, la-la-lá, la-la-la, la-la-lá, la-la-la.

Až jednou za noci nebo i za dne srdce mé spomalí klus,
až náhle opona spadne, až hudba dohraje blues.

Řeknu: c`est la vie, c`est la vie, tímto končí bál,
a to mě nebaví, nebaví, hrajte ještě dál,
naposledy, la-la-lá, la-la-la, la-la-lá, la-la-la.

^AmiC`est la vie, c`est la vie,
la-la-la-la-^Clá, a to mě
^Gnebaví, nebaví, hrajte ještě ^E7dál,

naposle^Amidy, ^Cla-la-^Dlá, ^E7la-la-^Amilá,
^Cla-la-^Dlá, ^E7la-la-^Amilá,
^Cla-la-^Dlá, ^E7la-la-^Amilá,
^Cla-la-^Dlá, ^E7la-la-^Amila.