Díkůvzdání

Capo 1

1. ^{Emi, Hmi}Obvyklých jednadvacet ^Dsvic. Zas ve všech oknech zapa^Aluji
^EmiZas listy čistým nebem plují, Jen žádný anděl. ^HmiNikde nic.
Jen žádný anděl. Nikde ^Dnic. Jen listy čistým nebem ^Aplují
^GA přesto je noc znovu krásná. Podivuhodným přísli^Hmibem.
Podivuhodným přísli^Dbem. Je ta noc znovu ^Akrásná
^EmiTouha se snáší zčistajasna. Jak ty jsi tehdy ^Hmislétla sem.
Jak ty jsi tehdy slétla ^Dsem. Touha se snáší zčista^Ajasna.

R: V houslovém ^Gfutrálu plamenný ^Hmimeč,
Řekla's mi ^Gpokorně klekni, a ^Hmikleč!
Zpívej mi ^Gpíseň a oslav mě ^Hmiv ní.
Přišla jsem ^Dpro tvoje
Díkůvzdá^Aní.

^Emi,^Hmi,^D,^A

2. Tvůj hlas měl slabý přízvuk zvonu,
Hlas tichý jako svítiplyn.
Chtěl jsem říct já v něm neutonu!
Když políbil jsem lem tvých džín.
Když políbil jsem lem tvých džín.
Chtěl jsem říct já v něm neutonu!

R: Jenže ty, po ruce plamenný meč,
V té chvíli řekla's mi a teď mě svleč!
Tu je má svatozář, svlékneš mě z ní
A přitom odříkáš
Díkůvzdání.

3. A tak jsem vztáhl hrubé dlaně
na jemnou kůži anděla.
A bolest přišla nečekaně.
A stejně náhle zmizela.
A stejně náhle zmizela.
A bolest přišla nečekaně.

R: Tehdy se ze mě stal plamenný meč.
A ty jsi vykřikla, vykřikla svědč!
Ze všech sil zakřič, ať do nebe zní
Nejstarší ze starých
Díkůvzdání.

4. Slíbila's zůstat do té doby,
Než sundají mi obvazy.
Vzala's mi však i ze zdí skoby.
I fotku s dědou na hrázi.
I fotku s dědou na hrázi.
z poslední skoby.

R: V pelesti vrub, kde stál plamenný meč.
Namísto sbohems spíš tak trochu heč!
A přesto neřeknu po zbytek dní
Nic, co by nebylo
Díkůvzdání.